Učitel přijde do třídy, všichni si stoupnou, „pozdraví
se”, zase si sednou, učitel se zeptá, kdo chybí, a někdy také někoho vyzkouší
před tabulí. Pak začne diktovat a psát na tabuli zápis, ty si ho musíš rychle
opisovat, a pokud to neuděláš, začne na tebe křičet. Pokud tě to nebaví a vytáhneš
si mobil a on tě uvidí, máš problém. To, o čem mluví, tě - stejně jako zbytek
třídy - absolutně nezajímá. A to zas nezajímá učitele. Důležité je mít
vše zapsané a hlavně být zticha. Další hodina je už o něco zajímavější,
učitelka se snaží dělat hodinu interaktivnější, stejně ale i v tomto předmětu
píšete testy, na které se musíš nabiflovat nebo to opsat. To asi zná každý, ne?
Nevím co ty, ale tohle je ve škole má každodenní klasika.
Už 9 let každý den to stejné - ve třídě 30
lidí, lavice po 2 v několika řadách a těžký batoh plný učebnic a sešitů. Musíš
si to 6 nebo 8 hodin denně mlčky odsedět, každou hodinu přebírat nějaké hotové
informace a hlavně nepřemýšlet, zda jsou či nejsou pravdivé. Důležité je také
neptat se, k čemu nám to v životě bude a k čemu to využijeme. Prostě to musíme
umět, za čtyři roky přece máme maturitu...
Jak se svět změnil od zavedení povinné školní
docházky? Ten ve škole teda příliš ne…
A co obsah? Pamatuješ si třeba něco z fyziky
z minulého roku? Nebo z jinýho předmětu? Já budu upřímný, nepamatuji si
téměř nic. A co si pamatuju, tak to určitě není ze školy, naučil jsem se to
sám. Zkus zapřemýšlet, kolik reálných věcí, co v životě potřebuješ nebo
používáš, tě naučila škola a kolik z toho tě naučila “ulice” (ta s malým u samozřejmě,
hehe).
A co mě dokáže fakt demotivovat? Známky, a
především ty v 9. třídě, o ničem nerozhodují. Většinou ani nevypovídají o tom,
zda něco umíme nebo ne. Spíš jak jsme to zvládli odpapouškovat, ale
k čemu?
Kdo řídí naše školy? Kdo rozhoduje, jak to
tam vypadá a co se děje? A koho je na školách nejvíc? Učitelů? Kuchařek? Né,
nás studentů. Proč teda nikoho nezajímá náš pohled na věc? Byl bych moc rád,
kdyby vedení bralo vážně naše návrhy na zlepšení školy. A nejen vedení, ale
především učitelé, by si měli uvědomit, že jsou tady pro nás - ne my pro ně...
Někomu tohle všechno možná vyhovuje, rád se
hodiny a hodiny bifluje a soutěží se spolužáky, kdo má lepší známky. Člověk si
na to může zvyknout, přizpůsobit se, ale také může říct dost a chtít něco víc.
Chtít změnu, chtít školu, která ho prostě bude bavit a bude mu dávat smysl - to
jsem si řekl já a po dvou letech na šestiletém gymplu přestupuji na Střední Scioškolu.
Nechci trávit další čtyři roky na střední,
která je pro mě jen ztráta času. Už vím, co mě zajímá a čemu se chci v životě
věnovat, a redoxní reakce to opravdu nejsou. Ale můžu zkusit jinou školu -
takovou, která mě naučí všechny ty softskills, které budu v životě potřebovat -
umět argumentovat, řešit problémy a konflikty, mít sebereflexi, kriticky vnímat
sebe sama, myslet strategicky, orientovat se v informacích a myslet kriticky,
být flexibilní, schopný se adaptovat a přijímat změny, být samostatný, umět plánovat
a organizovat (nejen) svůj čas a především se umět učit - ne biflovat, ale umět
hledat informace, kriticky nad nimi přemýšlet a vzít si ty, které budu
potřebovat.
Až dostudujeme, svět práce po nás bude chtít
všechny tyhle schopnosti a dovednosti, kterým se nyní ve škole skoro nevěnujeme
a nahrazujeme je zbytečným množstvím konkrétních znalostí, které si většinou do
hlavy před písemkou nacpeme a pak zase zapomeneme.
Jelikož si už nedokážu představit ztrácet čas
další čtyři roky na klasický střední, rozhodl jsem se hledat něco jinýho.
Opustím sice spolužáky, který mám rád, ale za to se budu konečně moct ve škole
věnovat tomu, co mě opravdu zajímá. Protože budoucnost a vzdělání je v rukou
každého z nás.
Pokud se chceš taky ve škole věnovat tomu, co
tě opravdu zajímá, potkáme se nejspíš v září ve Scioškole, tak se těším! :)
Viktor René Schilke
Komentáře
Okomentovat